„Jak naivní bylo věřit tomu, že domácí úkoly skončí základkou…“
— Mileniálka
Už pár měsíců hledám 🔎 nový job, kde bych se mohla dál rozvíjet v tom, na co mám vlohy a co mě baví. Za tu dobu už bych mohla vydat sérii povídek „Ta druhá aneb dostala ses daleko, ale nakonec jsme vybrali jiného kandidáta“ a „Jsem přeúkolovaná“.
Neverending story?!
Na pohovory chodím od půlky února, protože jsem věděla, že v bývalé práci skončím v půlce března. Chtěla jsem plynule navázat, ale nakonec jsem nedobrovolně strávila dva měsíce na pracáku. Jenže to mi lezlo na mozek. 🤯
Práce mi fakt chyběla. Proto jsem obnovila živnosťák s tím, že si budu dělat svoje již zajeté externí spolupráce a mini zakázky. Zaměstnání si hledám při tom.
Tvořím content pro místní vinotéku a jeden mediální dům. S oběma spolupracuji od loňska jako externista. Zpracovávám přepisy pro filmového badatele Olivera, který točí dokument o Janu Masarykovi.
Manuální práce se nárazově nebojím. Teď jsem byla dvakrát vázat chmel u spolužačky ze ZŠ. Kromě první dronařské zakázky mě čeká dvoutýdenní zalévání zahrady u známých v brzkých ranních hodinách.
Výběrkové fuck-upy
Některá výběrka se strašně táhnou… Třeba do jedné významné neziskovky jsem čekala měsíc, abych se dostala do finále… A nevyšlo to. Alespoň jsem dostala fakt milou a povzbuzující zpětnou vazbu.
„Bylo to velmi těsné rozhodnutí a neubírá nic z Vašich kvalit a schopností, které vnímáme jako velmi inspirativní a profesionální. Z Vaší práce je patrné, že máte cit pro detail, přemýšlíte strategicky a jste schopna samostatné i kreativní práce. Velmi nás zaujalo i Vaše široké spektrum zkušeností z různých organizací a projektů.“
Z jedné věhlasné státní organizace, kam jsem se přihlásila na pozici správkyně sociálních sítí a strávila nad vypracováním úkolu taky několik hodin, jsem se nedozvěděla ani důvod… A pak to výběrko vypsali znova. Když jsem se ptala na zpětnou vazbu, styl komunikace taky stál za to. 🤣
Asi největší fuck-up mi přijde ze strany vědecké instituce, kde jsem se dostala do druhého kola. Tým mi v půlce týdne přislíbil pracovní nabídku a řekl mi, že by se mnou rád spolupracoval. Ve čtvrtek nic, v pátek volá jejich personalistka, že mají ještě jednoho kandidáta a pracovní nabídku dostane ten, koho si tým vybere… 🤦🏻♀️
Jak to dopadlo? O týden později mi přišel generický e-mail, že do dalšího kola nepostupuju. Očekávala jsem alespoň telefonát… Tak jsem zavolala já, abych se dozvěděla, že ten druhý kandidát měl nakonec „o pár koleček víc“. ⚙️
Všechno je pro něco dobré
Mohla bych pokračovat v negativním duchu, ale nebudu.
👍🏻Mám třeba velmi dobrou zkušenost s komunikací ze strany jedné z bank, kde jsem sice nakonec nebyla ani v užším výběru, ale personalistka se mnou jednala telefonicky narovinu a byla velmi lidská a milá.
👍🏻Podobně si nemohu stěžovat na jednání neziskovky pomáhající lidem se zkušeností s domácím násilím, které jsem taky stála za poměrně dlouhou zpětnou vazbu s vysvětlením, proč si vybrali jinou kandidátku.
⌛Čas pro zlepšení
Beru si z toho určité pozitivum. Díky výběrkům jsem si trochu obohatila svoje portfolio. Hledání zaměstnání mě taky přímo motivovalo zamakat za on-line sebeprezentaci a předělat si po víc jak roce svoje webové stránky.
Využila jsem volný čas a zainvestovala jsem do webináře AI přes Jsem v kurzu. Eliška Vyhnánková je výborná lektorka.
A aby toho nebylo málo, tak jsem si založila tenhle blog. Tak trochu se pokouším „vrátit v čase“ a navázat vyzrálejší formou na již neexistující blog, který jsem si založila skoro před 20 lety na střední škole.
